Pro své deváté CD Remember Who You Are angažovali Korn jako
producenta Rosse Robinsona, který s nimi pracoval na prvních dvou
deskách. Robinson zásadně opustil hlukovou masu, jež se valila z jejich
desky Untitled a z kapely udělal klasický rockový kvartet - zpěvák a
kytarové trio. Pryč jsou klávesy, zato bubeník Ray Luzier se stal
konečně řádným členem kapely a zároveň spoluautorem. Sound ale nadále
závisí na kytaristovi Jamesu Shafferovi a basistovi Reginaldovi Arvizu,
kteří vytvářejí hutnou, temně znějící rozeklanou stěnu, tentokrát však o
znatelný posun čitelnější než dřív. Člověk v ní může mnohem lépe
vychutnat atonální a až perkusívní chápání kytary, brutální riffy a
mistrovské basové linky, které by zbaveny metalové hmoty připomínaly
funkové motivy z dob, kdy jazzový pianista Herbie Hancock hrál
Chameleona nebo Rockit. Arvizova basa je jako obvykle normální sólový
nástroj. Fakt by bylo zajímavé slyšet, co by z instrumentálního základu
vylezlo, kdyby muzikanti sáhli po méně metalových rejstřících.
To, co dělá Korny doopravdy špičkovou metalovou kapelou, je tentokrát Jonathan Davis. Na nové desce je ve svém živlu a prezentuje se jako jeden z nejlepších vokalistů svého žánru. Už dlouho jsme neslyšeli na metalové desce tak emocionální zaujetí, vzrušení, přesvědčivou hysterii a schopnost verš od verše měnit atmosféru písně. Davis z třetích Kornů, to je koncentrovaná energie, která dodává spoluhráčům na odvaze a síle. Užijte si ho například na Fear Is The Place To Live! Tam předvádí se svým hlasem neskutečné kousky. Také singl Oildale (Leave Me Alone) patří v kontextu i bez toho vynikající desky k jeho špičkovým pěveckým výkonům. Tak výrazným, že na seber soustředí všechnu pozornost a vy při prvních posleších můžete po dvou a půl minutě přeslechnout brilantní kytarové sólo nebo bubenickou parádu v závěru. Ray Luzier v ní potvrzuje, že do kapely doopravdy zapadl.
Korn prý původně chtěli vytvořit koncipovanou desku, která by pojmenovala pět největších a provázaných zel naší civilizace - drogy, moc, peníze, čas a organizované náboženství. To se nějak nepovedlo a tak Davis napsal a vyřval texty, jenž mají vyprávět ?o stresu, vině a všech druzích emocí, které nás ničí a drtí", což ale není zase tak daleko od původního plánu. Vzhledem k jeho výkonu jsou to opravdu nepříjemné emoce. Citlivějšího člověka z toho bolí srdce.
Není divu. Korni píší divné písně. Často jako kdyby rovnou vpadli do
plných. Jindy mají zase zvláště rozpačité konce. Jako kdyby neuměli
ukončit písničku. I to přispívá k rozervanému dojmu, který jsme
obdivovali na jejich deskách z devadesátých let a který se na Remember
Who You Are v plné parádě vrátil. Měli bychom říct ?zaplať pámbůh
vrátil". Dobrá, moc dobrá deska.
rockzone.cz